Slídivé kukátko

„Moje milovaná Rebeko,

Děkuji Ti za všechny krásné chvíle, které jsme spolu prožily, za všechen smích i slzy, které nás spojovaly a pomáhaly nám všechno zvládnout.
Byla jsi mým světlem na konci tunelu, za kterým se vždy vyplatilo jít. Vždy jsi mě podporovala, i když jsem byla na dně, nebo jsem měla vztek na celý svět. Ty jediná jsi mě dokázala vyslechnout, pochopit mě a pomoct mi. Vždy jsi mi vykouzlila úsměv na tváři, i když se situace zdála sebevíc beznadějná. Nevím, co bych si bez tebe ty dlouhé roky počala, protože si byla mojí jedinou oporou a spřízněnou duší. Byla jsi se mnou všude, vždy nablízku, když jsem tě potřebovala. Byla, jsi a vždy budeš mou nejlepší kamarádkou. Za tohle Ti patří dík. Za tohle všechno. Mám Tě ráda, a přestože jsi nikdy neexistovala, v mém srdci zůstaneš navždy.“

Dopsala jsem dopis a nevšímala jsem si slz, které mi stékaly po obličeji. Dnes jsem se totiž definitivně rozloučila s kamarádkou, kterou jsem si jako malá vymyslela ve své fantazii, která se mnou trávila celé mé dětství a pomáhala mi překonat všechny problémy. Teď je však konec, cítila jsem, že už její pomoc nepotřebuji. Zalepila jsem obálku a místo adresy jsem napsala „pro tebe“ a nakreslila srdce. Oblékla jsem si bundu a vyrazila jsem ven z domu. Venku sněžilo a já se jen usmívala, když mi na ruce přistála jedna obzvlášť nádherná sněhová vločka. Když jsem došla k poštovní schránce, krátce jsem se podívala na obálku, kterou jsem držela v ruce, zhluboka se nadechla a pak ji tam hodila. Uslyšela jsem, že dopis dopadl na dno schránky a já cítila, že zase můžu volně dýchat. S Rebekou jsem se rozloučila a ukončila jsem tak jednu kapitolu svého života. Bylo načase začít žít. Otočila jsem se ke schránce na dopisy zády a rozběhla jsem se pryč. Ve vlasech se mi zachytávaly vločky a já se jen smála. Pozdravila jsem jakousi babičku, která se proti mně belhala a ta mi úsměv opětovala. Najednou jsem uviděla dívku, která mi byla hrozně povědomá. Když jsem spatřila její obličej, měla jsem chuť radostí křičet. A ona mě také poznala. Okamžitě jsme si padly do náruče. „Rebeko, tak ráda Tě vidím,“ šeptala jsem a na tváři jsem znovu ucítila slzy. Ale tentokrát slzy štěstí.