Slídivé kukátko

Už docela dlouho jsem přemýšlela o tom, že bych chtěla zjistit, jak to chodí na jiných školách (Hrádek bych ale samozřejmě za nic nevyměnila). Přemýšlela jsem, kam se podívat. Protože miluji Francii a francouzsky trochu umím (tedy, se svou skutečnou znalostí bych měla akorát tak croissant a vodu, ale budu tvrdit, že toho umím víc), rozhodla jsem se pro Krásnohůlky.

Když jsem konečně dorazila do Francie a před Krásnohůlky, (byla to dlouhá cesta, jsou na jihu, poblíž Cannes) zůstala jsem překvapeně stát. Není to hrad, jako máme my, je to spíše takový palác, nebo zámeček… A úplně nahoře vlaje vlajka s jejich znakem. Jsou to překřížené hůlky, ze kterých srší z každé tři hvězdy. Académie de magie Beuxbãtons, stálo nad bránou. Sebrala jsem veškerou odvahu a prošla jsem po dlážděném chodníčku zlatou, zdobenou branou. Ocitla jsem se před velikými dveřmi, které zřejmě vedly do vstupní síně. A taky že ano! Už zvenku byla vidět francouzská elegance. Vevnitř to vonělo novotou a příjemnou ovocnou vůní.

V jejich „Velké síni“ - už si merlinužel nevzpomenu, jak to nazývali oni - se to hemžilo modrou - Krásnohůlští zřejmě právě večeřeli. Nakoukla jsem dovnitř a rychle zjistila, že to s tou dívčí akademií to není až tak úplně pravda, nelze ovšem popřít, že dívek je tam podstatně více, než chlapců, kteří se relativně rovnali dívkám svou krásou… ehm, ehm…

To mi nějak nepřidalo na mé náladě… možná jsem očekávána, ale procházet takhle před všemi těmi studenty a studentkami… mé stydlivé povaze se to poněkud nezamlouvalo. Ale co už. Nadechla jsem se, rozhodnutá vykročit, ale nohy zůstaly stát na místě. Podruhé jsem konečně vstoupila a jak jsem čekala, všichni se na mě podívali. Kruci. Polilo mě horko a najednou jsem měla sucho v krku. Vylekala jsem se, že tam budu jen tak stát a tupě se usmívat, takže jsem nakonec donutila svá ústa, aby ze sebe lámanou francouzštinou vysypala „Bonjour, je m´apelle Gitty“ a pak jsem nějak vysvětlila, co tam dělám a jak jsem se tam ocitla. Díkybohu mě pochopili, takže jsem se konečně najedla své milované francouzské kuchyně a šla spát. Na pokoji jsem byla spolu s Dianne a Melissou. Obě hnědovlasé, Melissa měla hodně kudrnaté vlasy a oříškové oči, Dianne o něco méně kudrnaté a oči měla čokoládové. Nejpodstatnější ale pro mě bylo, že obě uměly anglicky, takže jsme si spolu povídaly skoro do půlnoci.

Ráno jsem vstala, provedla svou ranní hygienu a důkladně si nalakovala nehty průhledným lakem a konce nehtů jsem nalakovala bíle.

No, zjistila jsem, že pro prvačky a prváky je philtre (nápoj lásky) naprosto běžná věc a že naopak nemají ponětí o tom, co je Pupencolez. S hůlkou uměli divy, také trochu odlišné od našich. Mají také předmět, který pro mě byl nový; jde o des leçons de cuisine, tedy vaření. Tedy, vaření s hůlkou je o něco jednodušší než to mudlovské, které jsem si nedávno vyzkoušela já, ale také to není úplně snadné. Měla jsem štěstí, že Dianne by mohla rovnou vařit v nějaké luxusní restauraci, takže skvěle stíhala sama vařit, vysvětlovat mi, co mám dělat a ještě k tomu mi pomáhat napravit pohromy, které jsem způsobila.

V Soin aux créatures magiques - péči o kouzelné tvory - pečují hlavně o temperamentní a od pohledu nádherná zvířata, takže já si dokonce mohla opatrně pohladit jednorožce. Melissa mi překládala z francouzštiny do angličtiny, takže jsem jejím přičiněním zjistila spoustu zajímavostí o jednorožcích.

Zjistila jsem, že famfrpál hrají málo, ale zato mají plavecký bazén. Připadala jsem si jako motovidlo, když jsem viděla, jak Dianne s Melissou skáčou úhledné šipky a plavou ještě úhledněji kraul. Já jsem se do vody svalila a vzhledem k tomu, že kraul moc neumím, jsem plavala spíš čubičku.

Cože? Jardinage = Zahradničení je taky předmět? Stála jsem v krásných rozlehlých zahradách poblíž fontánky a udiveně jsem koukala, jak studentky a studenti pilně sázejí růže. Nějak jsem symbolicky zasadila jednu a pak už jen koukala, jak se ostatní láskyplně starají o nádherné růže, které zřejmě zasadili dříve. To je zřejmě jejich bylinkářství.

Poslední hodina, kterou jsem v Krásnohůlkách absolvovala, bylo transfiguration. Nepodařilo se mi sice přeměnit vodu na červené víno, ale nijak mi to nevadilo. Byla to zajímavá zkušenost.

Nakonec nastal čas mého odjezdu. Vzala jsem si malý kufřík a vyměnila jsem si kontakty s Dianne a Melissou. Vydala jsem se zpátky po chodníčku a vyšla zlatou bránou ven.

Náš Hrádek bych za nic nevyměnila, ale klidně bych se do Krásnohůlek podívala znovu, protože se mi tam moc líbilo. Jsou tam milé dívky, hezcí kluci… ehm… jiné předměty, nebo se tam přinejmenším učí něco jiného. Krásnohůlky mají svou eleganci a temperament… ano, tyhle dvě slova to docela vystihly.

Teď jsem zpátky tady, v Bradavicích, a sepisuji všechno zajímavé, co jsem tam viděla. Tedy, všechno ne, protože to by zabralo dobrých deset pergamenů a asi byste nad tím usnuli. Takže… Au revoir… nebo spíše À bientôt.