Proč bych měl být odsuzován?
Posted by Štítky: Povídky, Pro volné chvíle, SK_prosinec2011, Zaujalo nás
Stála na kraji chodníku a plakala. Přes slzy neviděla na cestu. Ale dobře věděla, že on jde naproti ní, a tak varovně zdvihla hůlku. Neviděla jeho zděšený výraz, nebo ho možná nechtěla vidět. Ublížila mu, ale to už byl jen malý detail, protože on se bránil. Teď byla přes slzy a nešťastnou lásku slepá.
Stála a pak křičela, oddělovala svá slova krátkou přestávkou, aby se zločinec mohl nadechnout a ona rozmyslet, jak ho bude moci mučit dále…
Stála a pak křičela, oddělovala svá slova krátkou přestávkou, aby se zločinec mohl nadechnout a ona rozmyslet, jak ho bude moci mučit dále…Assa in tuo succo! Žer slimáky! Pouta na tebe! Zakopni a spadni! Zapomeň! Crucio! Imperio!
Měl dost. Její poslední slova, než se znovu rozplakala, byla: "Filipe, já nechtěla… Avada Kedavra!"
Poté, co se chlapec zřítil k zemi, utekla.
A záhy přiletěla sova. Narážela do okenní tabule, dokud ji Dolorés neotevřela. Vysoká žena s rázným pohledem se dívala na svoji dceru, když pročítala smaragdově zelené písmo. Bylo jí jedno, že právě dostala školní trest, mlčenlivost a bude od ní daleko… "Diano… ty jsi… ty jsi zabila!"
Žádná kouzla, Dolorés teď doopravdy omdlela a malinká Esmé se rozplakala.
"Ššššš…“ utěšovala svou malou sestřičku. Ale nemuselo se to stát...
Vytahuji stopky, vytahuji hůlku,
v čase dosáhneme asi jen půlku.
Vracím zpátky, chci to moc,
nespala bych celou noc...
v čase dosáhneme asi jen půlku.
Vracím zpátky, chci to moc,
nespala bych celou noc...
Zamyslete se nad sebou, předpokládám, že každý čtvrtý, kdo čte tento článek, už dostal školní trest, ale proč? Proč jsou pravidla? Pravidla jsou, abychom byli v bezpečí. Mýlíte se, když pociťujete chuť zabít někoho… pomocí kouzla, to není nutné. Ani být k někomu vulgární. Třeba ho ignoruji… ne? A nemusím spamovat, vezmu si papír a čmrkám… Jak by to dopadlo v tomto případě?
Stála na kraji chodníku a pokoušela se o úsměv. V dálce jí mával a zatím ťukal sms zprávu."Odpusť" Letěla mu naproti.
"Promiň!" hlesli oba zároveň.
Vedla ho domů, Dolorés chovala malou Esmé a když viděla ty dva spolu, měla obrovskou radost. A Filipova matka psala děkovné dopisy, že omluvili chování jejich syna. Ale Diana byla ráda, že ho vlastně neignorovala, protože u zkoušek NKÚ potom uspěli oba dva…
Dva různé příběhy…? Ne, ten samý, jen jeden jediný okamžik, jiná hláska ve vaší hlavě. Jedna jediná a jak tragicky to může skončit. Přeci jen… to zkuste.
Tessie Angelina Granger
0 komentářů:
Okomentovat
Své příspěvky podepisujte. :)