Deset klidných let

Posted by Slídivé kukátko Štítky: ,

Nacházíme se v roce 1991, kdy slavný Harry Potter začíná studovat v Bradavické škole čar a kouzel.
Povídka se neshoduje s originálním dějem J. K. Rowlingové, z části je pravdivá, z části ne.
Hezké čtení...

Jako každý rok se Velká Síň začala plnit studenty a profesory. Strop Velké síně se s pomocí magie proměnil v noční oblohu a domácí skřítci zaměstnaní v bradavické kuchyni neustávali s přípravami slavnostní hostiny, neboť bylo 1. září a všichni se těšili na slavnostní zařazování studentů a studentek prvních ročníků Moudrým kloboukem. Téměř všichni byli zvědaví, do které koleje Moudrý klobouk spravedlivě zařadí Chlapce, který přežil. Jen jeden člověk už to dávno věděl.

Když se ten den ráno ve svých podzemních komnatách probudil, došlo mu, že dnešního dne bude muset čelit kruté pravdě, na kterou se už deset let snažil nemyslet. Deset let se tomu vyhýbal, oddaloval den, kdy se mu všechny vzpomínky znovu vybaví a vyplují na povrch jeho mysli. Ten den právě nastal. Studenty obávaný Mistr lektvarů musí čelit dávné minulosti.

Teď ale seděl ve Velké síni, která byla slavnostně vyzdobená, a jako všichni ostatní čekal na příchod malých studentů. Srdce mu bušilo tak, jako ještě nikdy v životě. Najednou si k němu přisedl profesor Quirrell, a tak zahnal melancholické vzpomínky, ačkoliv věděl, že studentíci s McGonagallovou v čele už téměř vcházejí do vstupních dveří. Snažil se nedívat jejich směrem, přehlížet ty jedenáctiletá děcka, avšak pokušení bylo silnější. Zařazování již začalo a on netrpělivě prohledával skupinku dětí očima, když v tom spatřil malého zrzka.
„Oh, další Weasley. Jako by jich tudy už neprošlo dost.“
„C-c-co jste říkal?“ pronesl Quirrell.


Zrovna když Severus vážil slova, kterými věčně zakoktanému profesoru odpovědět, spatřil ho, spatřil toho zatraceného Pottera. Zaregistroval tmavou čupřinu, na čele jizvu, nepatrnou, ale přesto z dálky dobře viditelnou. Kulaté brýle, stejné, jako před lety. Bylo to horší, než si bývalý smrtijed myslel. Nejen, že se Jamesovi podobal, on vypadal skoro stejně. Celou jeho hlavu nyní zaplnily vzpomínky ze Severusových školních let, z let neuvěřitelného ponižování, strachu a zároveň vzteku. Byl proti těm čtyřem Nebelvírům naprosto bezbranný. Nechápal, jak přežije celých sedm let s mladší verzí Pottera, i když věděl, že v této situaci má výhodnější postavení profesora. Věděl, že mladý Potter je možná úplně jiný, ale hodlal mu znepříjemnit jeho pobyt v Bradavicích tak, jak jen to bude možné. Harryho otec Severuse celá ta léta zesměšňoval a on nyní hodlá provádět to samé jeho potomku.  Něco mu na něm však stále nesedělo, měl zvláštní oči. Jiné, než ten tyran. Tok myšlenek přerušil až hlas McGonagallové.

„Draco Malfoy!“ pronesla a vzhlédla od popsaného pergamenu.
Draco, Draco Malfoy. Oh ano, Luciusův syn. Nepochybně Zmijozel, pomyslel si Severus.
Ještě předtím, než Minerva položila Moudrý klobouk na hlavu malého Malfoye, potvrdil magický předmět Severusův tip. Hned poté začali Zmijozelští jásat a Draco se s potěšeným, a přesto arogantním výrazem v obličeji posadil mezi ostatní Severovy svěřence.

Bonesová - Mrzimor, Weasley – Nebelvír. Když padlo již tak slavné jméno „Harry Potter,“ zpozorněl i přesto, že se snažil nemyslet na Potterovo přijetí do Nebelvíru. Zadíval se na něj a v tom pochopil, čí oči ten malý Potter má. Byly to oči Lily, Lily Evansové, vdané Potterové. Tolik ji miloval, a přesto ji prakticky zabil. Chtěl se zbavit jen Jamese Pottera, ale Pán zla neznal slitování. Ani nekonečné, ponižující prosby u Albuse, nebyly k ničemu, ředitel hned pochopil jeho záměr. V den, kdy Potterovi zemřeli, se profesor lektvarů změnil. Neveřejně se stal Brumbálovým špehem a vyzvídal Voldemortovy plány. Každý večer doufal, že to všechno je jen sen, ale ráno vždy zjistil, že už nikdy se nebude utápět v těch krásných, zelených očích a nespatří dlouhé rudé vlasy. To všechno byla minulost.

Bez dlouhého čekání na konec slavnostního zařazování se prudce zvedl ze své židle a tiše vypařil z Velké síně. Zamířil ven z hradu a hned, jak došel na konec školních pozemků, kde už nefungovala protipřenášecí kouzla, se bez váhání přemístil do Godrikova dolu. Na hřbitov, k místu, kde ležela Lily. Jeho milovaná Lily.

Nathalia Malfoy, Zmijozel

0 komentářů:

Okomentovat

Své příspěvky podepisujte. :)