Na Hrádek jsem přišla koncem října 2010 a úplně mě uchvátil. A to nejen zábavou a srandou, kterou jsem tu našla, ale potkala jsem tu fajn lidičky, co stálo za to poznat…
Ze začátku, když jsem čekala na rozřazení od Moudrého klobouku ani nevěděla, kam bych vlastně chtěla. A pak klobouk vykřikl „Zmijozel!“ a bylo to. Ze začátku jsem tomu nemohla uvěřit, ale nakonec jsem měla co dělat, abych neuspořádala oslavu a netančila vítězný taneček. Ve společenský místnosti je fakt zábava, nikdy žádná nuda. Lidičky mě hezky přivítali a já nemohla uvěřit, že jsem jednou z nich. Doteď děkuju klobouku za jeho rozhodnutí. Ani bych jinam patřit nechtěla…
Nejvíce se mi na Hrádku líbí, že mě tam nikdo nenechá ve štychu. Všichni jsou tam na mě moc milí a vždy mi ochotně pomůžou a poradí. To je na něm to nejlepší. Pozvala jsem na Hrádek i kámošky, které přišly většinou do stejné koleje, jako já. Ale i mezi ostatníma lidma jsem našla dobré přátele, se kterýma se dá neustále kecat o všem možném...
Na Hrádku je spousta zábavy. Někdy se jedná o soutěže, někdy o nějaký kroužek, ale klidně postačí normální chat. Nikdy bych nevěřila, co všechno se tam dozvím… Pracuju tu jako prodavačka v kadeřnictví a v jídelně, ráda vařím.
Z počátku jsem na Hrádek chodila občas (většinou tak 4x za týden), ale postupem času moje láska k němu stále stoupala. Dneska to vypadá takhle: chodím tam jednou denně a jsem děsnej závislák. To by mě zajímalo, jak to bude vypadat třeba za dva roky.
Doufám, že na Hrádku vydržím dlouho a po ukončení studia se stanu profesorkou. Nechtěla bych ho totiž opustit ani za nic…
nathalkasimova, Zmijozel
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentářů:
Moc pěkné ;)
Okomentovat
Své příspěvky podepisujte. :)